Epedice Himaláje

Expedice Himaláje

     Podobně jako v minulých dvou letech, tak i letos proběhly v srpnu na Orlím hnízdě 2 týdenní turnusy letních táborových pobytů střediska CSVČ sv.J.Boska. Pro tentokrát jsme se vydali zdolávat takřka nezdolné himalajské vrcholky v čele s M.Everestem J. Táborovou hru s touto tématikou připravil již tradičně výborně Jirka M. Hned v úvodu hry na začátku tábora čekalo na děti menší „překvápko“, když krátce po té, co se ubytovaly na Orlím hnízdě a vychutnaly si první báječný oběd (vařený jako vždy skvělým šéfkuchařem Rumcajsem J a jeho neméně skvělými pomocníky), dostaly za úkol sbalit si všechny své věci a dostavit se s nimi co nejrychleji k letadlu odlétajícímu z ruzyňského letiště (z hřiště J) do nepálského Kathmandu. To byl ovšem teprve začátek napínavé celotáborové hry. Děcka byly při ní rozděleny do 3 horolezeckých družstev a snažily se v rámci svého družstva (ale také samostatně) vystoupit na nejvyšší vrchol naší planety-M.Everest.

     V průběhu tábora museli naši mladí odvážlivci postupně řešit a překonávat další a další překážky a úkoly. Stavěli například expediční stany, vyráběli si expediční vlajky, cepíny a sněžnice, získávali od různých úřadů razítka na povolení k výstupu atd., atd. Získali též určité znalosti o himalajských osmitisícovkách a dověděli se, kteří horolezci je (před nimi J) už zdolali. Jednou ze specialit obou turnusů byly brzké ranní výlety, jakožto nácvik na dobývání těch nejvyšších vrcholů J. A tak když jsme při 1.turnusu dělali výlet na Lysou horu, vstávali úplně všichni ve 3 hod ráno (zvládli to bez problémů i ti nejmladší) a na 2.turnusu jsme vstávali ve 3:15 hod, když jsme jeli na Radhošť. Výlet na Lysou či lépe sestup z Lysé jsme si zpestřili návštěvou výborného koupaliště Sluníčko, nacházejícího se v Ostravici pod Lysou. Při 1.turnusu jsme také v rámci noční hry pátrali po stopách Yetiho a další týden šli někteří odvážlivci pozdě v noci po jeho stopách dlouho a hluboko do himalajských lesů.

     Průběh celé hry a také tábora obveselovaly speciální úkoly, které na postupující účastníky čekaly na některých políčkách herního plánu. Díky tomu pak bylo možno na táboře potkat děti s rukou v šátku (napodobenina zlomené ruky), s teplými rukavicemi na rukách (proti omrzlinám), s ochrannými brýlemi na očích (proti sněžné slepotě) apod. Zvlášť pěkné byly úkoly vybízející ke vzájemné pomoci jako třeba obsluhování při jídle nebo krmení vyvoleného. Táborová hra byla zakončena dlouhou páteční odpolední etapou, při které družstva doputovala až na M.Everest (neboli Ondřejník J). Tato závěrečná etapa ovšem dostala při 2. turnusu trochu dramatický spád, když 2 družstva v závěrečné fázi výstupu na M.Everest překvapil ve vrcholových partiích hory prudký zvrat počasí s hrozivou bouřkou. Vše ale dobře dopadlo, jen návrat do tábora probíhal v pozdějších večerních hodinách za přísvitu blesků, které nám poměrně solidně osvětlovaly zpáteční cestu. V táboře nás pak večer čekalo víc než zasloužené zhodnocení celotáborové hry s bohatou hostinou.
             
      Během obou turnusů nám počasí hodně přálo, takže jsme maximálně využívali venkovní bazének u naší základny, ale též jsme se šli vykoupat tradičně ke splavu u Čeladné. Večer byly v oblibě míčové hry na hřišti u Orlího hnízda a vyzkoušeli jsme též kuželky a badminton.  Den jsme začínali i končili v místní krásné kapličce a stejně jako na minulých táborech, tak i na těch letošních jsme si dělali vzájemně radost při každodenní hře na anděly.

     Tábory byly letos myslím hodně pěkné a povedené, dětem i nám vedoucím se moc líbily, za což patří dík všem zúčastněným (dětem i vedoucím, zvláště však Jirkovi za opravdu výbornou táborovou hru). Největší dík patří ale určitě našemu Pánu, který nám po celou dobu táborů žehnal a chránil nás od všeho zlého.

Bobr 

• Tisk článku
• Poslat odkaz